Nejenže je zdraví normální stav, ale je naší povinností ho nejen dosáhnout, ale i udržet si ho. - Joseph Pilates 

Na úvod se musím přiznat, že Pilates nebyl moje láska na první pohled. Ale od začátku jsem tak nějak cítila, že se jedná o něco speciálního a že bude stát za to s ním ten vztah budovat. A intuice mě nezklamala!

Čím déle ho cvičím, učím a studuji, tím více jsem z něj nadšená a fascinuje mě svou propracovaností a hloubkou.

Joseph H. Pilates, který tento systém na začátku 20. století vytvořil, předběhl svoji dobu a za svého života nebyl dostatečně doceněn. Až pravděpodobně na začátku tohoto století, ve světě o trochu dříve, získal Pilates (metoda cvičení nazvaná podle svého autora) patřičnou popularitu a jeho lekce se staly velmi žádanými a vyhledávanými.

Dnes existuje mnoho škol a přístupů k tomuto systému cvičení. Některé jsou zaměřené spíše tradičně a učí ho tak, jak ho Joseph Pilates předal svým žákům a následovníkům.

Jiné k němu zaujaly spíše moderní přístup a obohatily ho o současné poznatky z fyzioterapie a vědy o pohybu. Takové jsou i obě školy, u kterých jsem Pilates studovala a pokračuji ve vzdělání i dnes.

Matwork (cvičení s vlastním tělem na podložce, někdy s využitím malých pomůcek) jsem se učila podle metodiky Stott Pilates. Po několika letech jsem přidala i cvičení na Pilates strojích (Reformer, Trapeze table, Chair, Ladder Barrel), kterým jsem se věnovala u Balanced Body University.

Na Pilatesu je úžasné, že podobně jako jóga propojuje dech s pohybem, což vede k jednotě těla a mysli, jedná se o vědomý pohyb s plným soustředěním se na techniku provádění, dalo by se říct, že se preferuje kvalita nad kvantitou.

Toto cvičení se může zdát ze začátku špatně uchopitelné, především pokud je to vaše první zkušenost s takovýmto druhem pohybu. Je těžké sesynchronizovat pohyb s dechem, vůbec dýchání podle pokynů instruktora je docela oříšek. Mluví se o hlubokém stabilizačním systému těla, chce se po vás zapojovat různé svaly, o kterých jste předtím v životě nikdy neslyšeli, řeší se tam pánevní dno apod. Snažíte se cviky provádět se svým nejlepším vědomím a svědomím a stejně vám instruktor pořád opakuje, abyste povolil/a stehna, kyčle apod. Navíc máte pocit, že během té lekce se celkem nic neděje, žádná velká makačka, ale ouha následující den vás bolí i to, o čem jste dosud nevěděli, že to vůbec máte. Začne vám to vrtat hlavou.

Za nějakou dobu pravidelného cvičení zjistíte, že ten half roll back najednou vnímáte úplně jinak, že z ničeho nic vaše stehna nejsou pokaždé v šíleném napětí a v oblasti kyčlí objevíte nevídaný prostor. Vnímáte svaly ve větší hloubce, jste schopní se zapotit u mnohem jednodušších cviků právě proto, že je provádíte technicky správně, zapojujete svaly, které máte zapojovat a nekompenzujete prováděný cvik zbytkem svého těla. Jednoho dne se zvednete z lehu do sedu naprosto plynule, aniž byste musel/a škubnout rukama jako když nahazujete rybářský prut.

Cítíte se o pár centimetrů vyšší, pas se vám zúžil, záda nebolí. Pokud se pravidelně věnujete i nějakému jinému sportu, jde vám najednou lépe nebo snáze, váš manžel/ka najednou nechápe jak je možné, že tu sjezdovku sjedete na jeden zátah, když ještě před rokem jste si musel/a dát cestou dolů minimálně tři přestávky pod různými záminkami.

Věřím tomu, že Pilates je cvičení na celý život, ne proto, že pokud se s ním jednou začne, tak už se nesmí přestat, ale proto, že je nesmírně prospěšný snad všem věkovým generacím a dá se s ním začít v každém věku.